Atlatl je nástroj, který využívá efekt páky k dosažení větší rychlosti při vrhání oštěpů či jiných podlouhlých projektilů. Paleolitické atlatly se objevují zejména v pozdním paleolitu. Zbraň má podobu páky prodlužující asi o 50–60 cm ruku lovce. Použití umožňuje udělit oštěpu vyšší rychlost ve srovnání s hodem z ruky. Paleolitický atlatl se opírá o prohlubeň na konci ratiště oštěpů krátkým hákem. Hlavice vrhače s hákem může být kostěná, nebo bývá zbraň vyrobena z jednoho kusu tvrdého dřeva. Zdá se, že ve většině loveckých kultur byly vrhače postupně nahrazeny lukem. Ovšem ve vojenství obdobné vrhače používaly i mnohem mladší kultury, například Aztékové. Aztékové a jejich spojenci ho aktivně používali během bojů se španělskými dobyvateli. Při zmínkách o atlatlu používaném australskými domorodci se používá také název woomera.
